Zážitky z procházek, na které dlouho nezapomenu

Dneska jsme se vydali na procházku s pejskama, protože už dlouho nikde nebyli a my je přece nechceme zanedbávat. Táta říkal: "Už s nima jít prostě musíme, a to za každěho počasí." a já mů věřím i když pršelo, šli jsme na pole kousek za vesnicí, ale to nebyla celá procházka. Šli jsme přes pole s obilím, pak přes posekané pole, po kukuřičném poli a za tím už byl les. Ještě, když jsme byli u obilného pole, tak jsem si (i to jsem dělal v dešti a mokru) jenom tak vběhnul do pole a prostě tam chodil. No, kde je napsáno, že na procházkách se smí vylítat jen pes? Potkali jsme několik zážitků:

Konvalinkový les

Ještě, než jsme do lesa vstoupili, spatřil jsem přímo na cestě kostru nějakého zvířete, pravděpodobně srnky, ale to není to podstatné. Jakmile jsme přišli do lesa, který byl asi 2 kilometry od domova, čekalo na nás překvapení: Celý les byl pokryt pouze mechem, listím, kapradím a konvalinkami. Bylo jich tam opravdu hodně, fakt celý les pokratý konvalinkami. Tohle jsem nikdy neviděl.

Uvnitř konvalinkového lesa: Prasečí jezírko

Další překvapení, hned co jsme v lese popošli o kousek dál, byla nějaká mělká díra se špinavou vodou a blátem. Tam se asi chodí rochnit prasátka. Démon neváhal, a šel si to taky vyzkoušet, blbec. Když se vrátil po koupeli k nám, celý špinavý, od bláta, naježená srst, ale on z toho měl pochopitelně radost.

To nejlepší nakonec: Nad hlavou orlové

Jakmile jsme se vydali na cestu zpět, uviděli jsme jak orlové krouží okolo toho lesa. Málem by mohli odnést Bena, ale Démon je plašil. Já jsem rychle připravil foťák, a stihnul jsem udělat tři záběry. A to ještě není všechno. Táta při spáteční cestě našel na poli nějaký kus porcelánu. Něco jako prasklý, bílomodrý hrnek.